M1 a M1A1 Carabine
Zavedením karabiny M1 na náboj .30 Carbine (náboj střední balistické výkonnosti) byla překlenuta mezera mezi nábojem .45 ACP a .30-06 Springfield - první z nich měl nedostatečný výkon, druhý naopak zbytečně vysoký. I samotná karabina byla mnohem menší a lehčí než standardní armádní puška M1 Garand, což ji předurčovalo jako osobní zbraň obsluh těžších zbraní, důstojníků a specialistů.
Karabina M1 pracuje na principu odběru prachových plynů, proudících při výstřelu za střelou, příčným kanálkem ve stěně hlavně. Zvláštností je krátký plovoucí píst. Závěr je uzamčený, rotací závorníku okolo podélné osy, uzamykání do rámu. Ovládací křivka pohybu závorníku je umístěna na táhlu napínací páky, jehož pohyb ovládá při výstřelu píst. Po odemčení závorníku při výstřelu je jeho pohyb směrem vzad zabezpečen zbylým tlakem plynů v hlavni. Pro základní rozborku není třeba speciální nářadí s vyjímkou demontážního klíče pro povolení matice pístu, další speciální nářadí (není potřeba pro základní rozborku) je speciální přípravek pro rozborku závorníku a demontážní klíč pro demontáž spoušťové pružiny. Po vystřílení 15 raného zásobníku není závěr zachycen v zadní poloze. Manuální pojistka je umístěna v přední části lučíku a byla z počátku příčně posuvná, později otočná. Hledí stavitelné, se dvěma polohami - 75 a 150 yardů.
V průběhu druhé světové války byla karabina dále modifikována - v roce 1944 byla zavedena přední objímka pažby se záchytem na bodák (bodák M4) a stavitelné hledí (jak výškově, tak stranově). Koncem války byla modifikována pojistka (otočná o 90°) a byl zaveden zásobník na 30 nábojů (který už měl vhodně vytvarovaný podavač, takže zachycoval po posledním výstřelu závěr v zadní poloze). Nicméně ne všechny zbraně se podařilo do konce války modifikovat (hlavně ty, které byly tou dobou "aktivní" na bojištích) a stalo se tak až po ní.
V roce 1944 byla zavedena verze M2, která měla možnost střelby dávkou. Rozšířila se ale spíše na Tichomořském válčišti.
Řemeny pro karabinu byly výhradně látkové a byly vyráběny ve dvou barevných odstínech - olive drab nebo khaki. V pažbě se řemen provlékal okolo olejničky, sklopková verze měla pro olejničku prolis v plechu ramenní opěrky a řemen se provlékal očkem na spodku pažbičky. 15 rané zásobníky se nosily po dvou v sumce, kterou bylo možné nasunout na opasek nebo na pažbu. U výsadkářů se pro zásobníky používaly též tzv. Rigger sumky. Bandalíry nebyly oficiálně zavedeny. Dále existovaly nábojové pásky na 10 nábojů, ze kterých bylo možno přímo plnit zásobníky (díky rozšíření na jednom konci).
Výsadkáři používali pro verzi M1A1 seskokové pouzdro s možností nasunutí na opasek, uzavírané chlopní se dvěma druky. Plátěné pouzdro existovalo i pro verzi M1, mělo zapínání na zip.
Pro karabinu M1/M1A1 byl zaveden nástavec M8 pro střelbu puškových granátů, k tomuto nástavci byla používána speciální miřidla M15. Další příslušenství tvořilo čištění v plátěném pouzdru a plátěný kryt ústí hlavně. Po obojživelné operace se používal stejný plastový uzavíratelný vak jako pro pušku M1.
Ráže .30 (7,62 mm)
Náboj .30 Carbine
Celková délka 904 mm (M1), 905/648 mm (M1A1 - délka s opěrkou vyklopenou/sklopenou)
Délka hlavně 458 mm
Hmotnost 2,36 kg (M1), 2,53 kg (M1A1)
Kapacita zásobníku 15 nábojů
Konstrutér David M. Williams
Rok zavedení do výzbroje 1941 (M1), 1942 (M1A1)
Princip činnosti odběr plynů
Systém uzamčený, rotací závorníku
Výrobci General Motors (výrobní závody Inland Manufacturing, Saginaw Steering Gear)
Inland
International Business Machines Corporation
Irwin Pedersen
National Postal Meter Company
Quality Hardware & Machine Company
Rock-Ola Manufacturing Corporation
Standard Products Company
Underwood Elliot Fisher Company
Winchester Repeating Arms